0002- Pálava

Podrobnosti

Zobrazeno: 3036

Pálava je odedávna dominantním prvkem jihomoravské krajiny, nabízejícím pro návštěvníky řadu rozmanitých zážitků. Ponecháme dnes stranou oblast kulinářskou, tedy dobré jídlo a znamenité víno, a soustředíme se na oblast turistickou a také botanickou.
Pálava nabízí bohaté zastoupení fauny a flóry po celý rok, ale v jarním období je zejména nabídka květeny nejrozmanitější.
Nabízíme vám přechod celého masivu Pálavy z Dolních Věstonic až do Mikulova. Trasa má přibližně 15 kilometrů a zvládnete ji pohodlnou chůzi přibližně za 6 hodin. Záleží ale samozřejmě také na době zastávek na rozmanitých vyhlídkách, při obdivování květeny nebo u občerstvovacích stanic.

Dolní Věstonice - Dívčí hrad (Děvičky)

Trasa začíná v centru Dolních Věstonic u kostela sv. Michale archanděla. V blízkosti kostela je možné navštívit archeologické muzeum s expozicí vykopávek ze zdejšího světoznámého archeologického naleziště. Předpokládám, že pojmy jako věstonická venuše a profesor Karel Absolon Vám nejsou neznámé. Pokud tomu tak není, zmíněná expozice vám hodně objasní.
Na trasu se vydáváme po červené značce směrem na Dívčí hrad. Cesta z obce stoupá do kopce nejdříve mezi vinohrady, poté vstoupíme do prosvětleného listnatého lesa s významným bylinným patrem. Při ohlédnutí nazpět spatříte panorama rozsáhlých vodních ploch - kaskádu tří přehradních nádrží na řece Dyji - Novomlýnské nádrže. Přímo před sebou vidíte tzv. Novomlýnskou, vlevo část Věstonické nádrže s několika ostrůvky, na jednom je kostelík zatopené obce Mušov. Věstonickou a Mušovskou nádrž uvidíte lépe ještě v průběhu cesty z vyhlídek nad obcí Perná. Novomlýnská nádrž bude potom vidět z vyhlídek Dívčího hradu a během cesty po východním svahu Děvína.
Pokračujeme lesem po červené ve výstupu na kopec Děvín. První zastávkou je zřícenina královského hradu Dívčí hrad. Objekt nabízí znamenité výhledy do okolí.

 NPR Děvín

Z hradu se vracíme zpět na rozcestí. Protože tentokrát jsme na Pálavu vyrazili za jarní květenou, pokračujeme v cestě přes Děvín po zelené značce po osluněném východním vápencovém svahu. Dovolím si zde jen připomenout, že po celou délku trasy se nacházíme na území CHKO Pálava a několikrát dokonce procházíme přírodní rezervací. Pro pohyb a chování návštěvníků zde platí velmi přísná omezení. Východní svah Děvína nám kromě nádherného výhledu do krajiny nabídne i řadu botanických potěšení. V jarním období zde najdeme celé koberce kvetoucích kosatců, jak žlutého kosatce písečného, tak ve větší míře i fialového kosatce nízkého. Na několika místech lze z trasy zahlédnout i hlaváček jarní, ale jeho výskyt zde je podstatně menší než například v lokalitách okolo Dubňan. Srdce každého skalničkáře tady zaplesá, ale jsme tady jen abychom se na tu krásu podívali. Trasa úbočím Děvína není dlouhá, jedná se o přibližně dva kilometry. Vstupujeme opět pod koruny stromů a směrem doprava do mírného stoupání přicházíme na turistické rozcestí Soutěska.

NPR Kotel - Soutěska

Pokračujeme tentokrát po zelené značce napříč pálavským hřbetem na druhou stranu, tedy na západní úbočí. Procházíme kaštanovým hájem, za nímž se po pravé straně tyčí mohutný vápencový útes - typický rys Pálavy, viditelný až od Brna. My ovšem na rozcestí přesedláme na modrou značku a pokračujeme v cestě směrem k obci Perná. Počáteční úsek vede opět v prosvětleném lese. Na zemi v kobercích kvete dymnivka dutá, její bílá i fialová varianta. Míjíme po levé straně skalní útvary Martinka a Špunt, výrazné vápencové skály. Lokalita je používána jako cvičný horolezecký terén - s povolením správy CHKO a dodržením zvláštního režimu. Ve skalních stěnách lze pozorovat množství ptáků. Jakmile mineme skalní město, mineme horní hranu starého lomu a dostáváme se nad oblast luk nad obcí Perná. Pohodlnou cestou po úbočí sestupujeme do obce Klentnice a napojujeme se na červenou značku. Na začátku obce je k dispozici parkoviště (placené) a stánek s občerstvením a toalety.

Sirotčí Hrádek a Stolová hora

Po červené značce procházíme obcí a začínáme opět stoupat lesem do kopce na Růžový vrch se zříceninou Sirotčího hrádku. Rozvaliny tohoto opuštěného hradu jsou volně přístupné a nabízejí opět překrásný výhled do krajiny. Ze Sirotčího hrádku pokračujeme dál po červené značce kolem fotbalového hřiště a čeká nás v podstatě poslední dnešní výstup do kopce na plochý vrchol Stolové hory. Budu se už jen opakovat, ale i zde se nám nabízí překrásné výhledy do krajiny všemi směry. Oproti předcházejícím úsekům zde ale už příliš velký výskyt kvetoucí flóry nenajdeme. Vrchol hory má stepní charakter, jižní stráň po které budeme sestupovat je potom hustě porostlá nízkými keři. Ze Stolové hory sestoupíme už do kulturní obdělávané krajiny. Podél vinohradů pokračujeme směrem k Mikulovu. Jako velké plus lze označit možnost kráčet po travnatém pásu podél vinohradů a nemuset šlapat tvrdý asfalt na silnici z Klentnice. Míjíme po levé ruce Kočičí skálu, malé vápencové skalisko osamoceně vystupující u cesty z pole. Zhruba ještě půl kilometru nás čeká po silnici na Mikulov, potom červená značka zahne doprava a přibližně kilometr nám zbývá ke vstupu do lomu Turold.

Mikulov

Uzavřený a opuštěný lom Turold se nachází na samém okraji Mikulova, lomem je vedena samostatná naučná stezka a ve stěnách lomu se také nachází zpřístupněná jeskyně Turold - významné zimoviště řady druhů netopýrů. Při vstupu do lomu je stánek s občerstvením a pokladna. Najdeme zde k zakoupení řadu pohlednic, knih, přívěsků, polodrahokamů a podobných "zbytečností", ovšem na osvěžení jsou schopni nabídnout žíznivému poutníkovi pouze plechovkové pivo. Vím že se nacházíme ve vinařské oblasti, ale takováto degradace pohostinství ...
Takže pokud zrovna není zájem o samotnou prohlídku jeskyně na Turoldu, doporučuji jejich stánky rychle opustit. Zhruba 300 metrů po červené značce totiž narazíme na areál Amfiteátru, letní kino, bikepark, dětské hřiště ... A malá hospůdka "U chlupatého slona", kde na čepu mají několiv druhů piv z  mikulovského pivovaru Mamut. Nejen že doporučuji ochutnat, ale doporučuji vzít si i nějaký kousek sebou. Pivo je stáčeno do lahví s patentním uzávěrem (porcelánový špunt s těsněním), ovšem se zajímavým obsahem 0,67 litru!  Takže raritou je nejen obsah, ale i balení. Návštěvu této hospůdky doporučuji tím spíš, že na konec trasy na náměstí v Mikulově to máme už pouhopouhých přibližně 800 metrů. Krásně opravené náměstí je plné restaurací, bister a zahrádek, kde ovšem bohužel dostanete téměř výhradně "europivo" libovolné značky.. Ovšem jak se říká, "proti gustu žádný dišputát".
Možnosti prohlídky Mikulova zde už nebudu rozebírat. Máme za sebou docela náročnou trasu a důvodů k zastavení, prohlídce a posezení je tolik, že by prohlídka Mikulova stála za samostatnou  návštěvu.
Soubor GPX s trasou pro vaši navigaci si můžete stáhnout zde .